Mé obrazy často obsahují různorodé části. Stejně jako člověk. Mnohdy nejsou harmonické. Stejně jako život. Vždycky na nich najdete nějaké překvapení, které se vymyká jejich celkovému konceptu. Stejně jako já.
PETRA KUBÍK NANDRÁŽIOVÁ
Obraz je hra o dvou hráčích. Je to totiž emoce. Autora i člověka, který se na obraz dívá
PETRA KUBÍK NANDRÁŽIOVÁ
Obraz je emoce. Každá místnost si zaslouží svou vlastní.
Vítejte na Obrazobraní
Přišli jste si vybrat obraz? Tak jste tu správně.
Všechna má díla najdete níže na této stránce. Můžete sáhnout po obrazu hotovém. Anebo si prohlédnout ty, které už jsou fuč, a nechat se inspirovat pro obraz na zakázku. V sekci O mně se dočtete všecko o mém přístupu k malbě, zkušenostech, ale taky o všem, co se skrývá za mou špachtlí. Třeba i to, že nemaluju štětcem. V záložce Výstavy a události na vás čekají všecky barevné aktuality.
Že tenhle obraz bude královský, bylo jasné už od volby barvy. Královská modř.
Velikost jsem proto zvolila velkou. Tuhle jsem si vybrala na večeři, kde přímo za mnou na zdi visel obraz 2x2 m a já jsem si, jak jsem tam tak seděla v jeho dolním rohu, oproti němu připadala tak malinká. A to mě zaujalo. Ta velikost, královskost. To chci taky vytvořit.
Ale protože nápady jsou sice užitečná věc, ale to například dveře taky, musela jsem přihlídnout k těm ve svém ateliéru. A tam bych tuhle velikost plátna asi nedostala. A kdybych ji tam dostala, obraz by se nevešel dovnitř. A kdyby se vešel, složitě bych tam pak tvořila. Proto jsem na svém nápadu ubrala pár centimetrů a zvolila 180x180 cm. Skvělé, plátno bylo pořád větší než já.
Větší rozměry obrazů mi dávají větší smysl, protože na zdi královsky vyniknou a nevypadají tak opuštěně jako menší obrázky. Ty působí dobře třeba v párech nebo s více parťáky.
A volba dalších barev? Ta mi byla taky hnedle jasná. Zlatá, protože ke královsky modré se zlatá hodí jako víno ke kozímu sýru, poněvadž se navzájem zdůrazňují a plácají po ramenou a na svět usmívají.
Zbytek technik byl zvolen přesně proto, aby vzniklo to, co přesně vzniklo.
Najdete na něm i použití strukturovací pasty, při vzniku padlo hodně lepící pásky, zvládla jsem cákáním podepsat i podlahu a kus stěny, pár nocí nespat kvůli vymýšlení celkového konceptu a díky jeho převozu zjistit, že není dodávka jako dodávka. A že je na světě ještě pořád strašně moc ochoty, proto děkuju všem, kteří se na výstavách, kde obraz byl, podíleli.
Obraz se jmenuje Koruna. Hoví si na větších zdech, třeba v halách, ložnicích, ale i restauracích nebo recepcích. Mějte se královsky!
Jednou pozdě v noci
18 000
Kč
Mám zájem o koupi obrazu
Miluju, když mi hudba vibruje celým tělem a dál proudí až za konečky prstů. Probíjí mi nehty i nárty, bradou, vlasy i páteří. Hudba je inspirace. Je to, jako kdyby mě někdo chytil, ne pod krkem, ale za chloupky na zádech, a zvedal. To není mráz, co mi běží od ramen dolů a z ramen nahoru, to je napětí, tlaková vlna.
Některé písně jsou dokonalé.
Nabíjí mě tak, že nezáleží, kde jsem, když je slyším, začnu se bezhlavě smát a cítím, že tohle je štěstí, pocit nesmrtelnosti, že není nic lepšího než slyšet dokonalý zvuk, souhru tónů, které přesně v tu chvíli potřebuju, a chci je všechny nasát a nasávat už pořád a cítit ten pocit, a nechci nic jiného než poslouchat a pohoupat hlavou, poklepat nohou.
To je euforie, výbuch, nadšení, bitva, štěstí. Naposledy se mi to stalo v tramvaji. Úsměv mi pomaloval obličej a já se culila na všecky a na všecko a chtěla jsem tančit a řádit a řehtat se, protože to byl jeden z těch perfektních momentů, a lidé mračili na blázna, asi mají jinou písničku. 🎵
(Text je začátek mé knihy Waiting for the Big One, která byla nejdřív mojí diplomkou a Nakladatelství Literární akademie se rozhodlo mi ji vydat. Už je tomu deset let.)
Tenhle nový obraz nese název Jednou pozdě v noci, název, který to v sobě všecko má.
Hudbu, víno, setkání…
… stejně jako ta moje prvotina, Waiting for the Big One.
QR kód na mládí
28 000
Kč
Mám zájem o koupi obrazu
QR kód na mládí
To je tenhle obraz.
Když jsem tenhle diptych vymýšlela, měla jsem v hlavě nápad abstraktního napodobení už tak dost abstraktního QR kódu. Kam ale bude směřovat, se ukázalo až samotným výsledkem uložení barev na plátno. Mládí. To je to, kam mě obraz přenáší, když se do něj zakoukám.
Na začátku jsem měla v hlavě taky modro růžovou kombinaci. A jeden obličej. A to bylo všechno.
Stává se to často. Předem nevím, v co obraz rozkvete. Jakou energii bude mít. Jaký příběh bude vyprávět. Já sama sleduju jeho cestu.
A to mě na celém tom tvoření baví ze všeho nejvíc.
Na zdi
22 000
Kč
Mám zájem o koupi obrazu
Jeden a jeden jsou dva.
A dva jsou víc než jeden.
Tak to bychom měli ujasněné. 😀
"Na zdi” byl původně diptych. A pořádně velký.
Už od pobytu v Dominikánské republice jsem věděla, že chci vytvořit dvojobraz v bronzovo zelenkavých/tyrkysových barvách, který bude obsahovat prvky “oprýskané a počmárané rozpadlé zdi”. Protože taková mě svojí strukturou často zaujme, když na ni někde na Starém městě narazím. A pak si ji vedle těch turistů, co si cvakají Orloj, věže a mosty, fotím.
A pak přišel nápad s džinkou v lampě. Jen tak. Náhodným nalitím barvy, která mi svojí kompozicí připomněla kouzelného plnitele přání. A bylo. Původní druhý obraz, orientálně japonsko komiksová secese Čtvrté přání se však prodala samostatně a zbyla jen samotná abstrakce Na zdi. Tu ocení především ti, kteří preferují mou "bezobličejovou" tvorbu, protože dává větší prostor pro fantazii. :)
A ti, kteří mají rádi naopak právě kombinaci dvou obrazů ve stylu původním, si taky přijdou na své. Vytvořila jsem totiž obrazu Na zdi nového tyrkysového parťáka ve stejné velikosti jako původní, ale s novým příběhem. Jste na něj zvědaví? Najdete ho ve vedlejším "okýnku".
Dítě ulice
20 000 Kč
Kč
Mám zájem o koupi obrazu
Do páru všeho dobrého!
Ano, do dvojice. Obraz Na zdi konečně opět získal svého parťáka. Protože se jeden z téhle dvojky před dvěma měsíci prodal, nedalo mi to, a vytvořila jsem obraz nový, který jeho význam posouvá ještě o trochu dál.
Do páru všeho dobrého!
“Dítě ulice” je rošťácká holka, která dobře zná každé zákoutí sídliště, na kterém vyrůstá. Hrdě nese svůj příběh, dokonce v něm našla svou cestu, a tak její charakter neusíná na vavřínech, ale neustále se vyvíjí. Má partu, má respekt, má odhodlání, má v sobě radost i klid.
Její fella, sídliště, zároveň hrdě nese několik oprýskaných zdí, popsaných vzkazy z minulosti, vzkazy do budoucnosti, vzkazy o tom, co je teď. A teď, teď není čas spěchu. Všechno, co se má stát, se totiž stane.
Je horké sobotní odpoledne a není nic lepšího, než sednout si do stínu jedné z těch zelenkavých zdí, přežvykovat sirku a nevědět.
Do páru všeho dobrého!
A jak to všecko začalo? Tyrkysovou barvou. A jejím kontrastním parťákem, oranžovou.
Stay Bold
17 000
Kč
Mám zájem o koupi obrazu
Něžnost je skill, ne vlastnost.
O něžnosti to ale nebude. Bude to naopak o odvaze. Budu chvíli povídat o vzniku obrazu a chvilku si zafilozofuju. Nakonec vás vyzvu k představě, že máte obraz doma, a zeptám se, jestli se vám ta představa líbí. A jestli jo, řeknu vám, ať mi napíšete a obraz může být váš.
Takže k bodu jedna.
Na začátku malby tohohle díla jsem měla na vrchu hlavy nápad vytvořit, podobně jako to bylo u dvojobrazu Něha krotí draky, dva metrové obrazy s obličeji, které jim dodají příběh, a to na světle tyrkysovém podkladu, ke kterému připojím kontrastní červené a oranžové odstíny. Tak, jako se to ale stává pokaždé, a vlastně ani nejsem překvapená, se technika sama posouvala dál a dál, barvy si samy nacházely parťáky a nejedna tuba akrylu zůstávala neotevřená.
Doslova žeru zkoušet nové postupy, slepovat nové tahy s novými nápady, myšlenkami, nesourodými barvami, ze kterých se rodí ty nejharmoničtější kombinace.
Nechci zůstávat stát. Nechci se zahrabat do bahna stejných výsledků, předvídatelných technik, typických barev. Jasně, když se mi něco osvědčí, střihnu si opáčko, vždycky budou ale všecky kroky nové, přihodím nečekanost a hlavně nečekám, že se obraz zalíbí všem. Chci z něj jako dobrý terapeut dostat na povrch všecku odvahu.
Odvaha je totiž skill, ne vlastnost. Proto do ní při tvorbě každého nového obrazu skáču v holínkách, až to všude kolem cáká. A nejčastěji v růžových a zlatých, ať je tam i ta něžnost, žejo.
Na tomhle obraze tak miluju jeho něžné barvy a jeho odvážný postoj.
A tak ne, nebudu vás teď lákat k představě, že máte tenhle obraz doma. Koho zaujal, už si to totiž přeje dávno.
Ďábel nosí poncho
17 000
Kč
Mám zájem o koupi obrazu
Dneska si tou samou lampou, která mi za poslední podzimní dny musí celý den svítit na plátna, abych pořádně na ty tahy a šmahy viděla, posvítíme na to, jak je to s názvy obrazů.
A rozebereme to rovnou na příkladu.
Obraz s pracovním názvem Hodnějmen
Paní na obrazu nejdřív naznačovala, že se obraz bude jmenovat V dece. Nebo V teple.
Její lišácky indiánský výraz a halící barvy mi nakonec přihrály jasnou myšlenku, že to přece musí být Ďábel nosí poncho. 🏕️
Pak jsem ale nadhodila otázku názvu v kolektivu. Zahledění, zamračení, nápad, vztyčený prst, úsměv.
Tam jsou zvířata. Vidíš, tady je pták na rameni, jé a delfín. A hele ta kosatka. Je to taková Zoo.
No počkej, to mi k tomu moc nesedí, pocitově.
Tak by to mohla být Holka ze stanice Zoo.
Já to nečetla. Je ale pravda, že vím, o čem to je.
Tak byl na světě třetí název.
A včera byl můj obraz okroužkovaný dalším jménem. Čachtická paní.
Já v červené barvě nevidím krev. Já v ní vidím ďáblíky. I pohádku. Třeba s Čerty nejsou žerty, beze srandy. Ale každý v obrazech, a vlastně i v celém pohledu na svět, vidí to své. A to je na tom skvělé.
A co vy? Dráždí vás kontrastní barvy nebo vás naopak uspokojují jako kostičky dítě, které si rádo hraje? Máte třeba barvu, na kterou se nemůžete dívat, nebo naopak která vás přímo uchvacuje?
Dvojčata
21 000
Kč
Mám zájem o koupi obrazu
Tahy úplně novými směry. Všecky!
Tenhle obraz byl peklo. Upřesním to. Bylo pekelně zábavné ho tvořit. :) Každé ráno jsem se nemohla dočkat, až do ruky vezmu barvu a kartony a ředící médium, které jsem na tomhle plátně použila poprvé. Jasně, nechala jsem se inspirovat jinýma. Jasně, nechtěla jsem, aby to vypadalo stejně.
Všichni se od sebe inspirujeme. Záleží, kde je ta hranice. Kdy to naše individualita uchopí a přetvoří v sebe, ve svůj styl, a kdy už kopírujeme.
Možná existuje tenká hranice.
Proto na tomhle obraze můžete vidět střet mě a mě. Střet mého já lpícího na minulosti i toho já natahujícího krk a vyhlížejícího budoucnost. Prostě střet včerejší a dnešní mě. Je možné, že tam ještě zítra přihodím kus svého já zítřejšího.
Fun Fact: Tenhle obraz jsem dělala nejdéle ze všech, co jsem kdy tvořila. Milionkrát jsem nějakou část přemalovala. Ta moje já se nějak přela. Až do jedné chvíle, kterou na malování miluju.
“To je ono.”
Je lehce strašidelný, lehce květinový, lehce mytologický, pekelně intenzivní. A to všecko na formátu 90x140 cm.
PS: Čím déle na něj koukám, tím víc situací v něm objevuju. Jednu mi ale evokuje od začátku, a proto jsem mu dala jeho název Dvojčata.
A co něm nacházíte vy?
Na skok do komiksu
16 000
Kč
Mám zájem o koupi obrazu
Žbluňk, a jsme tam. Nakreslenou řečí bychom možná řekli SPLASH, ale ať tak či tak, je jasné, že se na obraze odehrává jedno velké sbratření abstrakce s komiksem.
Co myslíte, hodí se k sobě tahle kombinace?
Všechno začalo nevinně...
Miluju barevné spojení světle modré a tmavě červené, a tak jsem si ho tentokrát vybrala pro základ obrazu. Tahy, plochy, tvary. Celý proces i výsledek díky své harmonii uspokojoval moje oko i toho kliďase ve mně. Do té doby, než se dostal k řeči můj vnitřní drak. Na scénu přizval jasnější barvy, nahodilé techniky i obtahování a celý obraz rázem zasadil do komiksové reality. A kdo na obraze najde lampu, pochopí, že tenhle obraz může rozzářit i ten nejšedivější kout nebo kancelář.
Anebo v něm můžete vidět něco úplně jiného.
Squares are the new stripes!
12 000
Kč
Mám zájem o koupi obrazu
Squares are the new stripes
Kulatý obrazy jsou oblíbený. Nevim proč, asi protože lidem v pokoji připomínaj hodiny. Anebo drze narušujou hranatý tvary nábytku.
Já je mám ráda právě proto, že do nich ty hranatý tvary můžu zasadit a vytvořit tak tuhle kombinaci nesouroda na jednom místě. Jo, takhle drzá jsem. :)
A šachovnicovej vzor se pro tuhle rebelii zdál ideální volbou. A taky protože mě vizuálně tahle pravidelná černobílá hra fascinuje, a to hlavně ve spojení s ostatníma nepravidelnýma tahama. Uaa, úplně to mnou vibruje. Proto taky tenhle vzor můžete vidět na několika mých obrazech. Teda dvou.
Zároveň ve mně zakulacenost plátna vyvolávala dojem gramodesky, proto jsem tuhle myšlenku ještě podpořila šedivym oblym tahem v jedný části obrazu. Vidíte ho? A jak teda obraz vznikal?
Na začátku mi do nosu cvrnkla myšlenka namalovat kulatej obraz. Ten by se odehrával na třech kontrastních plochách s mýma hyperturbo oblíbenýma barvama, který se navzájem vychvalujou. Matný tyrkysový, metalický zlatý, a další. Že tam umístim šachy, jsem ještě nevěděla. Tam mě obraz časem teprve zavedl.
Další tahy a umístění barvy se lehce inspirovaly mym předchozim kulatym obrazem i novýma podnětama, myšlenkama a nápadama, který mi každou milivteřinu klepou na rameno nebo mě tahaj za vlasy. A bylo.
Ještě vlastně nebylo, protože i když to bylo mnohobarevný, zdálo se mi to celý takový jednobarevný.
V tuhle chvíli jsem ale věděla, co s tim. Černá. Černá prostě muší béjt. A bylo.
Obraz je volnej.
PS: Jo a název? Pamatujete, jak jsem jednu dobu na plátno umisťovala černobílý pruhy? Tak… :D
Zpívání v dešti
16 000
Kč
Mám zájem o koupi obrazu
Obraz obsahuje všechny prvky, které miluju jak na plátně svýma rukama tvořit, tak z plátna pak hltat očima.
Efekt „oprýskané zdi“ ve spojení se zlatou podtrhuje lesk i rozervanost každodennosti, proto je mi obraz tak blízký, proto může být blízký i každému pozorovateli, který si vychutnává život ve všech jeho podobách. A třeba si i rád zazpívá, i když venku padají trakaře.
Smím, tak sním
(rezervováno) 22 000
Kč
Mám zájem o koupi obrazu
S obličejem na trh.
Nejen se svým, ten už na vás z displeje mobilu mrká dobrý rok a půl, ale taky s novým abstraktním prvkem, do kterého jsem se před půl rokem zakoukala, a tak ho můžete vidět na některých mých nových obrazech. Obličej. Načrtnutý, rozlitý, rozpitý, obtažený, občas s rameny, občas poletující. Hlavně ale pro obraz životodárný.
Už dřív mi to nedalo a do svých klasicky vertikálně horizontálních plošek jsem zasadila nějaký ten tvar, obrazec, šachovnici, cákanec nebo třeba srdíčko, a s nadšením pozorovala, jak do něj vdechly život. Doslova ho naučily dýchat.
A na to jsem za dobu své tvorby přišla. Obraz totiž musí žít. Se svým majitelem. Pro svého majitele. Měl by pulsovat stejnou krevní skupinou jako on a dávat mu tu živoucí energii.
A tomu podle mě obličej taky dopomáhá.
Čiré abstrakce se nevzdávám, někdy člověk potřebuje nemít ani náznak tvaru, nic, čeho by se mohl držet, a tak v obraze může najít právě úplně všechno. A hlavně sebe. Někdy se ale něčeho držet může.
Třeba taky názvu. Myslím, že když jsem si obraz takhle pojmenovala já a prozradila vám, co tam vidím, možná se tím necháte ovlivnit a uvidíte to tam taky. Ale třeba ne, protože to rozhodně nemusíte. Vlastně se klidně můžete vydat na svou vlastní cestu obrazem…